Tak se nám pomalu, ale jistě začíná plnit historie této akce, která vznikla jako kopie již proslulého Hliněného Hluboně.
Na startu prvního ročníku v roce 1999 se sešlo sedm statečných mužů a jedna žena. Jednalo se o jakýsi pokus něco napodobit, uspořádat a hlavně prožít báječný víkend. Do poslední chvíle všichni přítomní doufali, že se vše odbude jen jako a bude se pouze lenošit a odpočívat. Padaly nemístné narážky, že akce není pořádně zabezpečena, byla žádána profesionální záchrana typu “Pobřežní hlídka”, lepší počasí, regulovčíci na druhém a třetím úseku (prý kvůli nedostatečnému značení). Je pravdou, že při závěrečné chůzi někteří zabloudili.
Co nejlépe může charakterizovat tento závod, než některé výroky
a komentáře účastníků :
“Ty vole, ta voda je fakt teplá !”
“Ty si fakt myslíš, že ujedu 40 km na kole ?”
“Běžet ? – To fakt taky musím ?”
“To jsem na tom kole zmokl jenom já ?”
“Já to snad nepřeplavu…”
Přetrpěná muka velmi rychle opadla ihned po udílení cen (na všechny se dostalo). Pak následovalo báječné lenošení při ohni, kuřatech, pivu, zpěvu atd. netřeba asi popisovat.
Ke cti všech zúčastněných se patří říci, že nikdo nevzdal a co je hlavní – všichni přislíbili účast na příštím ročníku. Takže bude ještě minimálně jeden ročník. Doufáme, že za mnohem početnější účasti.
Délky jednotlivých úseků 1,5 km plavání, 40 km na kole a 10 km po vlastních budou určitě zachovány i pro příští ročníky. Pro druhý ročník se uvažuje o změně posledních 3 km úseku na kole s dojezdem do Sedlece a tím téměř zrušit asfaltové úseky běhu a nahradit je lesními cestami na “Beckově”.
Po úspěšném prvním roce a kladném hodnocení všech zúčastněných, jsme pro velký úspěch zopakovali TUHONĚ i podruhé. Hned po prvním ročníku jsme avizovali možnou změnu, a to přesun běžecké části do lesoparku Beckov. Jak jsme řekli, tak jsme udělali.
Na startu se sešlo 19 startujících v hlavní kategorii. Podařil se i přesun všech závodníků, časoměřičů, realizačních týmů ke vzdálené plovárně. Počasí nám vyloženě přálo, posuďte sami : Krávy chcípaly vedrem, všechny stíny byly obsazeny a psi se rvali o chládek.
Nikdo nenaříkal, že voda je moc studená a mokrá. Někteří se rozhodli trošku porochnit a vůbec nikam nespěchali. Při první části stojí za zmínku dva výroky nejmenovaných závodníků :
“Jestli nedám ten EREKTUS, tak to druhé kolo nedoplavu !”
“Přece si nenamočím hlavu...”
Kolařská část byla úplně v pohodě, až na jednoho zabloudilce, který svoji zajížďku komentoval slovy :
“Když jsem měl na tachometru 45 km a byl jsem teprve
v Kralupech, tak mi došlo, že asi nejsem správně.”
Největší trable přisly při běžecké části. Přesto, že jsme trať značili až v pátek v noci (pravda - byla tam s námi lahvinka), tak v sobotu v poledne běželi dobře jen Ti, co značili trať. A těch nebylo mnoho. Někdo zničil faborkové značení tak důkladně, že je nejen ztrhal, ale i uklidil a odnesl. Usoudili jsme, že to nemohl být ledajaký vandal, ale zarputilý ochránce přírody. Na polovině trati bylo jednoduše řečeno - nádherně uklizeno. Byla to pravděpodobně daň za to, že jsme přesunuli běh do lesa.
Abychom objektivně vyhodnotili závod, bylo nutno přikročit k rekonstrukci běžecké části, a to způsobem, kdo co uběhl. Poměrným výpočtem opravdu odkroužené vzdálenosti jsme aproximovali dosažený čas k celkové délce trati a pseudoobjektivní výsledky byly na světě. V dané situaci lepší řešení, než ukončit závod třeba po kole. Dnes už těžko někdo zhodnotí, jak by rozdíl šesti vteřin ve výsledkové listině vypadal při přímém souboji - "head to head".
Na závěr jsme se přesunuli do Zdib na udílení cen, pečení kuřátek, pivo taky někdo musel vypít a na všeobecné bujaré veselí, které bylo plno neuvěřitelných zážitků a přehánění.
V letošním roce opět padl rekord v počtu účastníků, 24 mužů a 2 ženy. Svědčí to o rostoucí oblibě této akce. Počasí vyšlo již tradičně parádní a proto někteří odmítli jet k pískovně autem a zvolili vlastní pohon. Po nezbytném startovním fotu, jsme konečně vyrazili na trať, nejprve muži a přesně 10 minut po nich dvě odvážné novicky.
Během plavání nikoho nechytaly křeče a zajímavé okamžiky nastaly hned na počátku cyklistické části. Zde jsme zaznamenali snad historicky první pád na kole, kdy postižený jedinec to komentoval slovy :
"Přece tu babičku neporazím..."
Ta se prý ještě dlouho omlouvala a neodbytně mu chtěla dávat první pomoc.
I letos se našlo pár zbloudilců, kteří patrně ve velké rychlosti nebyli schopni sledovat značení a vrchol umění zabloudit předvedl závodník, který byl přítomen značení cyklistické části. No comment....
Závěrem večerní posezení, kuřátka (pečená na úplně novém nerezovém roštu), chlazené pivečko, kdosi přinesl i jiné lahůdky - malinké, kulaťoučké, zelené, na stopce - nenápadné papričky. Někteří, i když viděli, co paprička dokáže, neodolali a zkusili též. Nepoučitelní. Naivně se nechali nachytat na radu, že pootočením papričky minimálně o 360° vpravo a následně vlevo se úplně zruší nebo alespoň zmírní její magický účinek. Škytal snad skoro každý. Dokonce i nová lokalita včetně trávníku přežila tento nápor. Vzhledem k faktu, že ještě nejsou známy názory sousedů, si myslíme, že bude ještě minimálně jeden ročník.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu závodu, hlavnímu rozhodčímu (nebyl vůbec žádný protest) a hlavně sponzorům, kteří se postarali o ceny pro vítěze a chmelový mok po celou dobu akce.
|
|
|
|
|
|---|
Letošní ročník byl zásadně poznamenán nečekanými velkými povodněmi. Po pečlivé úvaze jsme přistoupili ke změně propozic a to z několika důvodů. Například vzedmutá hladina Labe v Neratovicích - pozor, přitekla tam z Vltavy. Únik chloru v nedaleké Spolaně (asi 1 km od plavání), jehož likvidace způsobem průmyslové přeměny na chlornan - součást SAVO započala až v neděli v poledne. Velmi chápeme rozčarování některých, zejména vynikajích a zavilých plavců, kteří změnou charakteru triatlonu přišli o svou parádní disciplínu.
Aby se zrušením plavací části neznehodnotil TUHOŇ na pouhý duatlon, zařadili jsme zajímavou rozřazovací disciplínu už jenom z důvodu, aby nevyjel velký balík na kolech pohromadě do úzkého lesního průseku. Naše ženy se nám pomstily a připravily tuto lahůdku. Svázat nohy pevně v kotníkách a dostaň se, jak umíš asi 100 metrů. Pak asi 0,5 km běh, znovu svázat kotníky a 100 metrů nazpátek. Teprve ve finále si někteří uvědomili, že od startu skákali z kopce, neboť to nazpátek prý šlo výrazně hůře. Cíl to splnilo, startovní pole se roztáhlo asi do dvou minut, a snad někomu odčerpalo i trochu sil.
Už zde jsem zaznamenali mnoho zajímavých technik pohybu vpřed a i první komunikaci jednoho ze závodníků s přihlížejícími diváky :
"Dobrý den, paní Benešová !" odpověď: "A co Vy tady děláte ?"
Kolo jsme protáhli na úctyhodných 50 km, na trati se vytvořilo několik spolupracujích skupinek, všichni si to moc pochvalovali. Za zveřejnění stojí výrok závodníka, který po několika kilometrech "v háku" byl kolegou z balíku vyzván, aby šel na špici, těžce polknul a hlesl :
"Ale já už vůbec nemůžu."
...a odpadl.
Běh dopadl nadmíru dobře, i když cestičky zarůstají více a více maliním, ostružiním, bodláky a různými "pícháky". Tedy mě osobně se "šlo" docela dobře, ti první to pěkně prošlápli...
Odpoledne si to rozdali v rekordním počtu ženy a historicky první účastník - junior. Trochu toho skákání, potom prodloužené kolo (asi 28 km) a 6 km běhu. To byla porce ke zdolání v odpoledním parnu. "Mlaďas" s přehledem vyhrál, přesto jsme pro jistotu vyhlásili zvlášť i ženy. Snad to ocení a příště se opět zúčastní, neboť opravdu bylo co ke koukání. Dokonce někteří techničtí komisaři, mající na starost doplňování tekutin, solí atd., se pokusili neustálým poléváním závodnic vyhlásit v rámci závodu soutěž "Miss mokré tričko".
Závěrem jako obvykle večerní posezení, kuřátka, chlazené pivečko - poprvé i ženským chutnalo a vydatně pomohly snižovat hladinu v sudech. Nechyběli proslavené tenké papričky, teorie jejich bezproblémové konzumace byla již detailně popsána vloni - viz výše. Za vyzdvihnutí patří nebývalá kultivovanost hostů, neboť sousedé nás neustále zdraví a tento výrok snad hovoří za vše :
"Já jsem zutej paní domácí, mohu na záchod ?"
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu závodu, hlavnímu rozhodčímu (nebyl vůbec žádný protest) a hlavně sponzorům, kteří se postarali o ceny pro vítěze, poprvé včetně medailí a hlavně o lahodný chmelový mok po celou dobu akce. Teď už víme, proč Rebel dostává v posledních letech řadu ocenění z pivních veletrhů.
|
|
|
|
|
|
|---|
Náš amatérský triatlonový víkend právě úspěšně oslavil svůj pátý ročník. Počasí vyšlo báječně, nikdo nereptal nad excelentní teplotou a čistotou vody, ani nad tropickou teplotou vzduchu kolem 30°C.
Po roční odmlce se tedy opět jel kompletní triatlon. Na start se postavilo 23 borců, čímž jsme vyrovnali loňský rekord.
Po společném startovním fotografování jsme se ponořili do vody, někteří vyrazili pěkně zostra, hnáni vidinou slibu, že na obrátce je nuda pláž a je povoleno vystoupit na břeh :
"Můj čas v plavání odpovídá přesně době strávené ve vodě plus dvěma výlezům
na nuda pláž a prohlídce terénu."
Na kole se jako obvykle vytvořilo několik spolupracujících skupinek, někdo dokonce říkal, že jízda ve skupině je nečestná a nesportovní a že na tuto možnost nebyl předem upozorněn. Provoz na místních komunikacích byl k nám milosrdný, tak málo aut - no snad není ani možné. Ovšem našel se i smolař, který dvakrát "chytil vlak"
"Hele, poprvé jsem to dal na červenou, ale podruhé už jsem na to neměl rychlost."
Trasa běhu doznala proti minulým rokům několik změn. Soudě dle ohlasů to byla změna k lepšímu. Byl vypuštěn úsek s definitivně zarůstající mýtinou a při zachování dvou kol a požadované délky bylo nutno protáhnout otočku až do Sedlece. Díky těmto změnám se stal běh mnohem "soutěživější" disciplínou, neboť jsme se vícekrát vzájemně potkávali na trati a mohli tak odhadnout svoje odstupy - "vpřed i vzad". A dále bylo na trati celkem 5 občerstvovacích stanic, což jsme v příšerném vedru rozhodně ocenili.
V ženské kategorii nás 3 dámy velmi překvapily. Místo toho, aby se vzájemně popraly o vítězství, se domluvily, že vyhrají všechny. Jedna z nich skočila do vody současně s hlavní kategorií, druhá ujela kolo a třetí uběhla požadovanou vzdálenost. Tímto štafetovým vítězstvím zadělaly na problém s barvou kovu při vyhlašování. Zlato, stříbro a bronz v medailích si následně rozdělily losem.
Vůbec při vyhlašování jsme si užili hodně legrace, nade vše ční Šimiho glosa :
"Tvé báječné osmé místo trochu kazí fakt, že Tě smekli dva tučňáci ! "
Závěrem jako obvykle odpolední a večerní posezení, kuřátka, chlazené pivečko - a zase se přehánělo. Baron Prášil byl v tomto směru pořádný břídil.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu závodu, hlavnímu rozhodčímu (nebyl vůbec žádný protest) a hlavně sponzorům, kteří se postarali o ceny pro vítěze, včetně medailí, triček a hlavně o lahodný chmelový mok po celou dobu akce.
|
|
|
|
|
|
|---|
Tak a právě máme za sebou šest ročníků našeho triatlonu.
Přiznám se, že je těžké psát pořád totéž a jak to bylo báječné. Nechť si každý účastník udělá svůj názor sám. Snad za zmínku stojí, že letošní ročník se zapsal jako nejúspěšnější z hlediska počtu účastníků. A to nejenom v mužské, ale i ženské kategorii.
Počasí nebylo až tak tropické jako v minulých letech, kolařská část byla relativně hodně větrná a občas jsme byli pokropeni "živou vodou" z oblak.
Letošní rok se obešel bez větších karambolů, až na jedno rozbité koleno po srážce v úzkém podjezdu železniční trati.
"Tys to říkal, že tam mohu někoho potkat. Ten pán na tom kole jel jako blázen."
Těm, kteří budou zkoumat výsledky podrobně, se možná stane, že v ženské kategorii najdou osobu opačného pohlaví. Nehledejte za tím nic špatného, ani žádnou úchylku, pouze tento borec zmeškal ranní start a dámy ho vzaly mezi sebe alespoň na krátkou trať.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu závodu, hlavnímu rozhodčímu (nebyl vůbec žádný protest) a hlavně sponzorům, kteří se postarali o ceny pro vítěze, včetně medailí, triček.
|
|
|
|
|
|---|
Právě se uzavřela sedmá kapitola TUHOŇ OPEN.
Letošní letní počasí je velice rozmarné, takže vlastně až do příjezdu k vodě nikdo netušil, jaká teplota nás bude čekat. Po změření jsme byli mile šokováni - 22°C. V letošním roce sice nebyla historicky nejvyšší účast, ale 22 borců je solidní průměr. Přestože nepadl traťový rekord, tak se letošní ročník zapíše asi jako jeden z nejrychlejších. Za větrného počasí se 12 borců vešlo pod 3 hodiny a odstup pátého od vítěze byl pouhých 3:38 minut.
Je skoro až neskutečné, že si nikdo nestěžoval na značení tratí a ani nikdo nezabloudil. Také jsem nezaznamenal nějaký karambol či hlášku k zaznamenání, jako tomu bývalo v minulých letech.
Jedna věc ale přesto stojí za zmínku. Páteční kvalifikaci nepodcenilo 6 závodníků a výrazně zahýbali se zásobami Gambrinusu, to když se "porvali" dlouho do noci o "pole position" na sobotním startu. Jejich výsledky jsou myslím přímo skvostné (1.,3.,5.,6.,8. a 10.místo). Prostě není důležité jak člověk trénuje, ale kolik pije. Budiž výzvou i pro ostatní, kteří chtějí také udělat výsledek. Není nic lepšího, než si správně posunout práh bolesti.
Tímto se omlouvám druhému v pořadí, který ač nebyl přítomen v pátek v Sedleci, tak také přípravu nepodcenil, což dokládá jeho výsledek. Tímto pouze potvrdil naši teorii o PPB (Posunutí Prahu Bolesti)
":-))) hlásím, že 2. se připravoval ve velmi podobném duchu jen o 10km
západním směrem:-))))"
Těm, kteří budou zkoumat výsledky podrobně, se možná stane, že v ženské kategorii najdou relativně pomalé časy. Je to způsobeno tím, že se dámy rozhodly pokořit mužskou trať, tzn. dvojnásobné vzdálenosti, než obvykle něžné pohlaví jezdí.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu závodu, hlavnímu rozhodčímu (nebyl vůbec žádný protest) a hlavně sponzorům, kteří se postarali o ceny pro vítěze, včetně medailí a triček.
|
|
|
|
|
|---|
Dalo by se říci, že osmým ročníkem se pomalu dostáváme k jubileu a už můžeme hovořit o skutečném tradičním boji.
Dle předpovědi rosničkářů se měly očekávat vydatné deště, ale objednané počasí opět nezklamalo a spadlo pouze pár kapek na osvěžení při odpoledním urputném boji žen. Hlavní ryze pánská kategorie vystartovala téměř standardně v brzkých poledních hodinách.
Krom ranních bolestí hlavy těch, co úspěšně prošli páteční kvalifikací nebyly opět žádné stížnosti zaznamenány a na něco a nějak se přeci jezdit musí, každý dle svého:
„Chtěl jsem si namazat chleba se sádlem, ale koupil jsem 5 tatranek.“
„Budu kraulovat prsama“
Někteří nováčci byli po zhlédnutí konkurenčních strojů lehce vyvedeni z míry:
„Když jsem viděl ty přehazovačky tak v ceně mého kola, řekl jsem si, že jsem asi na špatném zájezdu.“
O rychlých a vyrovnaných plaveckých časech (odstup prvního a posledního byl pouze 12 min.) svědčí i to, že při 20stupňové vodě na březích moc nabyto nebylo a nikdo neměl potřebu se při otáčkách vydýchávat na protilehlé nudipláži u ostrůvku.
Pod heslem: „Na nastudování trati bylo již času dost“ (vždyť se letos jelo už poosmé) se obnovovalo jen 60 % ze 60 % vloni zesílených cyklošipek. Nikdo nezabloudil a byli i tací, co po úctyhodných 3 defektech útočili na magickou hranici 3 hodin.
Myslím, že i Ti, kteří si užívali více srandy než "závodníci" na špici, si odnesli pár hezkých vzpomínek. Dokladem budiž příběh nováčka, který setrval v družném rozhovoru se spolujezdcem pár prvních kilometrů na kole, což při večerním sezení okomentoval :
„Tak jsem ho potom vyzval, že do toho trochu šlápnem..... no a on do toho trochu šlápnul a..... už jsem ho bohužel neviděl“
Po zjištění, že na tuhonní putovní sošce je místa ještě na spoustu plaketek, se těšíme příští rok na další odvážlivce, kteří budou chtít změřit své síly.
Poděkování patří všem, kdo přišli, všem kteří se podíleli na přípravě a průběhu závodu, hlavním rozhodčím a hlavně sponzorům, kteří se postarali o ceny pro vítěze, včetně medailí a triček.
|
|
|
|
|
|---|
Pokud máte jakékoliv připomínky či postřehy, nebojte se nám je sdělit. Milé potěší a z kritických se pokusíme poučit a něco zlepšit. Rubrika "Ohlasy a názory", to je přesně prostor pro Vás.
